100+1 Architektura samospádu
100+1: ARCHITEKTURA SAMOSPÁDU
Intermediální intervence situované do nádvoří Fakulty architektury VUT v Brně na Poříčí připomíná významné výročí vzdělávaní architektů v Brně. Kurátorská koncepce veřejných událostí a uměleckých výstupů výchází ze současné reflexe tvorby Adolfa Loosa a Josefa Hoffmanna – dvou osobností, jež z podhoubí brněnské architektonické školy vyrostly, aby po odchodu do Vídně rozdílným způsobem, avšak stejně významnou mírou konstituovaly podobu moderní evropské architektury. Protichůdnost přístupů ke konceptu architektury jako umění a řemesla, kontrast mezi inklinací k ornamentálnosti a požadavky na funkčnost či rozpor mezi životním módem obou tvůrců se zrcadlí ve formální mnohosti a tematické vrstevnatosti jednotlivých intervencí. Ideovým svorníkem série akcí situovaných do veřejného, akademického a virtuálního prostředí je mozaika úvah nad odkazem a dědictvím obou osobností, otázka provinčnosti a světovosti díla, téma uměleckého sebevědomí, ale i zcela pragmatické ohledávání rozdílů a společných jmenovatelů tvorby obou architektů. Projekt vznikl pod záštitou Fakulty architektury VUT v koprodukci s platformou Terén, scénou Centra experimentálního divadla.
Koncept a režie: Lucia Repašská
Kurátorská spolupráce: Rostislav Koryčánek
Produkce: Ivona Solčániová
Technická režie: Nikol Pyškytlová
Instalace v prostoru dočasné galerie: Artur Magrot, Martin Chlanda
Audiovizuální díla: Lukáš Prokop
Zvuková kompozice: Jan Staníček
Dokumentace: Anna Babjarová
Kostýmový design: Lucie Sedláková
Hudební spolupráce: Miroslav Tóth
Účinkují: D´epog, Vox Iuvenalis (smíšený pěvecký sbor VUT)
NIKDY NEPOZŘI ŠVESTKOVÝ KNEDLÍK!
Online uvedení
Když v roce 1931 Adolf Loos publikoval svůj kontroverzní text Ornament a zločin, způsobil tím skandál nejenom v řadách kritické obce, teoretiků umění a zastánců dobové estetiky, ale i v celé rakouské kulturní společnosti. Ctihodný a věčně nespokojený občan Vídně v něm mezi řádky volá: „Nenávidím Vídeň!“. Patrná snaha anglofila s českými kořeny o ukáznění a zkrocení barbarského vkusu svých souputníků se objevuje v jeho veřejném projevu jako věčně se opakující leitmotiv. Úvodní intervence projektu 100+1, zvukového díla volně inspirovaného Loosovými návody na život, proto představuje architektův revoluční tón a obsedantní snahu vzdorovat dobové zálibě v opulentnosti a zdobnosti. Těžištěm experimentální audio kompozice inspirované radikálním manifestem architektova života a filozofií vycházející z jeho přednášek a textů jsou vizionářské koncepty urbanismu budoucnosti a kritika mravů a vkusu svých současníků.
WAS IST DENN LOOS?
Online uvedení
Jak by asi vypadala tvorba J. Hoffmanna, měl-li by k dispozici softwarové vizualizace a 3D tiskárnu? A co by na současnou podobu Michalského náměstí ve Vídni řekl A. Loos dnes? Trio videoartových děl konceptuálně vychází z dokumentace živých intervencí na nádvoří FA a audiovizuálních záznamů mapujících přípravy a proces vzniku jednotlivých eventů 100+1.
Podstatnou osou trojice krátkometrážních děl, jež atakují otázku potenciálu díla, proměnlivosti jeho kvalit v kontextu doby vzniku, je však i mystifikační kód a provokativně hypotetická premisa: „Co by bylo, kdyby...?“ Videoformáty konceptualizují požadavek špinavých rukou jakožto podmínky uhlazeného výsledku a na půdorysu umělecké tvorby pojmenovávají rozdíl mezi procesem vzniku a finálním dílem samotným. Polemizují tak s nutností manuální dřiny a tematizují práci odehrávající se v rozhraní intelektu.
ASFALT A METRONOM
Vernisáž: 13. 10. 2020, 17:00, nádvoří FA
Co po nás zbyde? A do kdy? Óda na provizorium. Oslava pomíjivosti materiálu. Procesuálně se proměňující výstava podmíněná faktory plynutí času a změn počasí. Instalace situovaná do průhledného výstavního objektu dočasně umístěného do areálu nádvoří FA. Prostorová kompozice komentuje téma destrukce a síly živlů, a adresuje tak aspekt architektury jako struktury metamorfující, věčně tekuté a plynoucí v čase.
PROSTOR NA DVĚ POUŽITÍ
13. 10. 2019, 17:00, nádvoří FA
Dlouhometrážní performativní zásah do prostorového rozhraní nádvoří FA v podaní performerů nezávislé inscenační platformy D’epog. Formát věnovaný motivu utilitárnosti veřejného prostoru. S cílem poukázat na životnost a vitalitu akademického prostoru jako prostoru pro dialog, konfrontaci a vzájemné setkávání se, zareaguje koncept intervence na motivy sdílení času a společného odpočinku a stravování, ale i celospolečenského diskurzu. Čtyřhodinová perfomance otevře bránu vedoucí z ulice na nádvoří, symbolicky pokřtí výstavní prostor plexisklové krychle a uvede do života motivy srovnávající konceptuální východiska tvorby A. Loose a J. Hoffmanna, aspekt Brna jakožto předměstí Vídně a téma významu vzdělání.
FUNFÁRA
5. 11. 2020, 19:00, nádvoří FA
V případě nepřízně počasí se akce přesune do kreslírny
Závěrečný díl projektu 100+1 v podobě slavnostního večera parafrázujícího mechanismy oslav a fenomén festivity města. Participativní intervence s jídlem, kávou, zpěvy, prací, hlučícími stroji a sborem pojednaná jako úvaha nad konceptem architektury coby prostoru určeného pro sdílení. Formou zážitkového setkání, ve kterém se kombinují a recyklují motivy virtuálních i již uvedených živých intervencí, závěrečná událost konceptualizuje nahodilost a chaos, řemeslo a umění. Dramaturgickým těžištěm celé akce je montáž motivů, ve kterých se odpor k švestkovým knedlíkům coby manifestu barbarství snoubí s adorací intelektuální kavárenské kultury. Se zvoláním „Po práci legraci!“ se akce stane komentářem k oslavě minulosti, artikulováním obav z budoucnosti a hravým vyrovnáváním se s mindráky pramenícími z pocitu méněcennosti, nutkavé záliby v srovnávání nesrovnatelného.